Příběh čarodějky -část 2.

24. ledna 2014 v 21:29 | Nicole |  Příběh čarodějky
Uplynulo pondělí, úterý, středa i čtvrtek a nastal pátek třináctého. Do této doby mě to nějak nebralo, ale když jsem tohoto dne vstala z postele a nahlédla do kalendáře, hned jsem byla plná očekávání, co všechno se tento den vlastně přihodí. Řekla jsem si, že je nesmysl, věřit hloupým pověrám, a že dnešek bude naopak velmi šťastný den! Ovšem, hned ráno se mi začínalo zdát, že na tom snad přeci jen něco bude...
Každý den jezdím do školy autobusem. Nemusela bych, ale nějak se mi takhle v zimě nechce chodit dva kilometry pěšky. Tak jsem tedy nastoupila, zaplatila a stoupla jsem si naproti východovým dveřím. Držela jsem se tyče a dívala se z okna na zasněžené ulice. Bavilo mě jen tak pozorovat lidi, kteří jdou kolem. Autobus se rozjel a já si uvědomila, že mám ještě rukavice a začala jsem si je sundavat. Šlo to docela pomalu, protože ty rukavice nebyly zrovna moc teplé a měla jsem docela zkřehlé promrzlé prsty. Zničeho nic se ozvalo hlasité zatroubení a řidič velmi prudce zastavil. Zrovna když jsem se nedržela! Odletěla jsem do strany a jako by to samotné nestačilo, porazila jsem i jakéhosi člověka, stojícího vedle mě. Naštěstí byl náš společný pád zabržděn o prázdné sedačky a žlutou tyč. Autobus stál na místě a já se konečně vzpamatovala. Odstoupila jsem jeden krok dozadu a podívala se do tváře člověku, na kterého jsem se svalila. Vážně jsem si myslela, že je to nejhorší den mého života, ale když jsem uviděla milý, smějící se obličej jakéhosi blonďatého kluka, nutilo mě to se také trochu pousmát. Pár vteřin jsme si jen tak hleděli do očí a pak jsem tiše a váhavě špitla: "Promiň, já nechtěla, jsi v pořádku?" Vtom se na nás otočil řidič a hlasitě, ale podrážděným tónem se zeptal, zda jsme si neublížili, že prý by z toho měl problémy. Ten chlapec na něj zavolal, že je všechno dobrý a otočil se zpět na mě. "Nesedneme si radši?" Zeptal se, chytl mě za ruku a přitáhl si mě vedle sebe na dvousedačku, o kterou se před tím při pádu opřel. Autobus se znovu rozjel a my si začali povídat. Ani jsme si neřekli, jak se jmenujeme. Vsadili jsme se totiž, kdo uhádne jméno toho druhého dříve. Avšak nikdo z nás se stále nemohl trefit. Pak jsme vymýšleli i tak nesmyslná a vtipná jména, že jsme se smáli na celý autobus. Další věta, kterou jsme od řidiče slyšeli, zněla: "Ztište se tam vy dva, ještě tu kvůli vám nabourám a budu z toho mít problémy!"
Neúprosně se blížila zastávka, na které jsem vystupovala. Když už chybělo jen pár metrů, oznámila jsem svému novému kamarádovi, že už budu muset jít. ten se zaradoval a veselým hlasem řekl, že on tu vystupuje také. Když autobus zastavil, vyběhli jsme z něj ven, odběhli jsme trochu stranou na zasněžený trávník a stoupli jsme si naproti sobě. Chvíli jsme mlčeli a on vypadal, jako když přemýšlí. Pak z něj najednou vypadlo moje jméno. Vykulila jsem na něj oči. "Jak to víš?!" Bez váhání odpověděl: "Hodí se to k tobě." A usmál se. Potom se zeptal, o co že jsme se vlastně vsadili a jaká bude odměna pro vítěze. Cítila jsem, jak se červenám. Nejspíš na mně poznal, že já to asi splnit bez pomoci nedokážu, a tak se ke mně sám přiblížil a k mému překvapení mi nastavil tvář. Čekala jsem, že bude chtít na pusu nebo se rovnou líbat. Ale byla jsem docela ráda. Jestli ho sejně dlouho neuvidím a mezi námi nic nebude, jen by se mi pak po jeho rtech stýskalo. No jo, přiznávám, asi jsem tak trochu poblázněná :D Rychle jsem ho políbila a on se otočil a šel směrem odemne. Vůbec jsem nechápala, co to má znamenat. To se ani nerozloučí? Najednou mi něco narazilo do boku. On po mně hodil sněhovou kouli. Zasmála jsem se a rychle jsem mu to oplatila. Chvilku jsme se po sobě ještě trefovali, ale pak odbilo třičtvrtě a my si uvědomili, že musíme také do školy. Byl čas se rozloučit. "Uvidíme se ještě?" zeptal se modrooký chlapec a tázavě se na mě podíval. "A ty bys chtěl?" odpověděla jsem mu potěšeně otázkou. "Jasně, že chtěl. Líbíš se mi," dodal. Byla to snad ta nejkrásnější slova na světě. "Tak zítra zase v autobuse? Promyslím si mezi tím tvé jméno." Navrhla jsem s úsměvěm.
Než jsme se rozešli, každý jiným směrem, vyměnili jsme si ještě telefonní čísla a já byla úplně v sedmém nebi.

Večer jsem se pak zajímala o kouzla a různé lektvary lásky. Fungovaly by doopravdy? Moudře jsem usoudila, že nic z toho nepotřebuji a jen tak jsem si pročítala onu kapitolu. Nemohla jsem se dočkat příštího rána. Vtom mě napadlo, že bych mohla zkusit nějak pomocí magie zjistit, jak se ten kluk vlastně jmenuje. Znamenalo to začátek praxe -čeká mě první čarodějnický pokus :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 31. ledna 2014 v 11:41 | Reagovat

Byla to v podstatě nádherná kapitola. Pochopitelně, ještě nejde o příliš hlubokou lásku, ale to se může napravit, ne snad? Hrozně moc zbožňuji tvůj psací styl.
Ale opět k chybám. Já sama jsem si to uvědomila teprve asi před rokem, ale každá přímá řeč patří na nový řádek, dokonce se odděluje odstavcem. Ironií je, že při čtení knih si toho málokdy všimneme, že? ale když to tak není, trochu to snižuje čitelnost celého textu.
také mě tam zarazily ty smailíky. Ano, já vím, že celý příběh je z pohledu první osoby, ale podle mě do příběhů něco takového nepatří. Možná je to jen věc vkusu, netuším, ale mně osobně hodně vadily.
Ale každopádně jsem hodně zvědavá na pokračování. Vlastně tě docela obdivuji, protože vážně píšeš hodně slušně. Jen tak dál!

2 stories69 stories69 | Web | 31. ledna 2014 v 14:18 | Reagovat

Ahoj :) Když píšu ty příběhy, přímou řeč tam vždy doplním jen tak pro zpestření :D Obvykle jí mám dost krátkou a nějak by se mi ani nelíbilo dávat ji na nový řádek a oddělovat odstavcem. Já vím, že je to špatně, ale asi to tak nechám. Co se týče smajlíků...vím, sem hrozná :D já je píšu prostě pořád a všude a nemůžu se toho zbavit. Pokusím se je omezit, děkuju za připomínky :)

3 Janelle Janelle | Web | 2. února 2014 v 1:55 | Reagovat

Pekná časť ... Aj celkom originálne stretnutie, myslím, že som ešte nevidela nikde inde také takže body zato :D
Stále nevieme ako sa volá aj keď to uhádol :) Som zvedavá ako jej pôjde praktikovanie mágie :D

4 stories69 stories69 | Web | 2. února 2014 v 13:59 | Reagovat

jméno se dozvíte až v šestém dílu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama