Příběh čarodějky -část 5.

27. ledna 2014 v 18:49 | Nicole |  Příběh čarodějky
Nedovedete si představit, jak jsem se lekla. První, co mi blýsklo hlavou bylo, jestli máma nespatřila kyvadlo. Rychle jsem se po něm podívala a s úlevou jsem zjistila, že ho pevně svírám v ruce a není vidět. Pak jsem se teprve obrátila zpět na mámu a zmateně jsem se zeptala: "Matěj?" Mamka se zatvářila celkem podezíravě a nepatrně přikývla hlavou. "To je...kamarád." "Odkud, ze školy?" Začínala jsem si připadat jako u výslechu. Odpověděla jsem krátké "Jo." Máma chvíli mlčela opřená o futra, a když se už chystala k odchodu, jen tak mimochodem poznamenala, že doufá, že s ním nic nemám. Docela mě to tehdy naštvalo, chtěla jsem vidět ji v mém věku :D
Zajímavé je, že jsem od té doby úplně automaticky počítala s tím, že se ten kluk jmenuje Matěj. Myslela jsem na něj, jako na Matěje, a když jsme se před pátou hodinou sešli na autobusové zastávce, málem jsem ho tak i oslovila při pozdravu. Teprve potom jsem si uvědomila, že jsem to čarování nedokončila a budu si muset jména opět tipovat.
Když jsem přišla na zastávku, on už tam stál a mával na mě. Nevěděla jsem, na co se mám koukat dřív, jestli na jeho milý úsměv nebo na tu hromadu sněhových koulí, které s největší pravděpodobností za chvilku přistanou na mé bundě. Na jméno se samozřejmě zeptal hned na začátku naší konverzace a upozornil mě, že za každý nesprávný tip se může zkusit trefit a ukázal na již zmíněnou kopici. Vypadal, jako by čekal, že budu udivena její velikostí. A to mě rozesmálo. On se jako na oplátku zas nedivil, proč se směju a zachechtal se teprve, až jsem skončila. Znělo to vtipně, ale krásně zároveň. "Tak co, jak bys mě pojmenovala?" zazněl opět jeho hlas a já začala přemýšlet. Pokud kyvadlo nelhalo, mohla jsem výběr klučičích jmen zúžit jen na ta, co začínají na "M", kromě Michala. Tak jsem vsadila na Matěje. "Nejmenuješ se Matěj?" zeptala jsem se nahlas. Pár vteřin čekal s odpovědí, pak se sehnul pro sněhovou kouli a se slovem "Ne." ji po mně hodil. Ale ta proletěla asi metr odemě a přistála na zablácené silnici. "Minule tedy mířil líp." pomylsela jsem si ze srandy a asi jsem se malinko uchechtla. "A jak teda?" zeptala jsem se zvědavým tónem a dostala jsem odpověď ve formě milého rozkazu, ať hádám dál. Bylo mi popravdě docela líto, že se tak nejmenuje, ale co se dalo dělat. Jsou spousty dalších krásných jmen. Shýbla jsem se k bílému sněhu a uplácala jsem si z něj jakýsi patvar. Koule se tomu říct teda nedalo. Opět jsem se postavila. Byli jsme pár metrů od sebe. Hlasitě jsem se zeptala, jestli se nejmenuje Martin a následně jsem po něm hodila svou zbraň. Skoro jsem se trefila, kdyby to nečekal, možná by se nestihl tak bravurně uhnout. Opět na mě vycenil své zářivě bílé zuby a žertovně prohlásil: "Tohle jsme si nedomluvili." "To bude tím, že ses domlouval sám, beze mě." zasmála jsem se a popošla jsem směrem k němu. Po chvilce dalšího roztomilého hádání jsme stáli už těsně u sebe. Dýchali jsme si na tvář a drželi jme se za ruce. Srdce mi opět tlouklo, ale hlava myslela stále jen na jedno. Tiše jsem se zeptala, jestli se jmenuje Marek. To bylo další jméno, co mě napadlo. On nepřítomě přikývl a zničeho nic mě políbil. Byl to krátký polibek, ale naše tváře po něm zůstaly v takové blízkosti, že naše rty od sebe dělilo maximálně pět centimetrů. Očima jsem nakrátko uhla do strany, protože jsem až teď zpozorovala, že už je tma a kolem se rozplývá jen světlo pouličních lamp. Vrátila jsem svůj pohled zpátky jemu, jeho pomněnkově modrým očím. Toužila jsem po něčem víc a tak jsem mu ještě větším přiblížením k němu dala signál, na který rychle odpověděl dalším polibkem. Tentokrát delším. Se zavřenýma očima jsem si naplno užívala naše spojení a po chvíli jsme se už líbali. Bylo to vášnivé, ale zároveň tak něžné...
Trvalo nám dlouho, než jsme se od sebe odtrhli a začali se procházet. Doteď jsme stáli na zasněženém trávníku za autobusovou zastávkou. Vzali jsme to přes řeku po lávce. Trochu mě znervózňovalo, jak se houpala, nemám totiž vůbec ráda výšky. Dokonce se jich docela i bojím. Potom jsme šli podél řeky směrem k dalšímu mostu a cestou jsme prohlíželi Vánoční výzdobu města, která nádherně svítila. Povídali jsme si, jak bychom město vyzdobili my. Musela jsem uznat, že má fantazii, teprve pak se přiznal, že chodí na výtvarku a taky píše básně. Bylo to úžasně milé překvapení. "Tak mi nějakou napiš." požádala jsem ho, když jsme opět přecházeli řeku, tentokrát po pevném mostě. Nejspíš neodolal mým psím očím, tak mi slíbil, že něco zkusí vytvořit. "Ale jen, že jsi to ty." poznamenal vtipně. "Nikomu jinému bys básničku nepsal?" zeptala jsem se. "Ne." odpověděl krátce a usmál se na mě. zastavili jsme se uprostřed mostu a dívali jsme se na nebe a řeku. Bylo to opravdu celé jako sen, nikdy jsem nevěřila, že zažiju něco takhle romantického.

Bylo už skoro půl osmé a my jsme pomalu dorazili před můj dům. Bylo mi šíleně líto, že už to končí, ale nemohla jsem si dovolit přijít domů později, než se máma vrátí z práce. Víte, jak byla proti tomu, abych si našla kluka. Zavřela jsem oči a ucítila jsem pro dnešek poslední hřejivý polibek, na rozloučenou. Než jsem stihla oči znovu otevřít, uslyšela jsem ještě tiché zašeptání: "A jmenuju se Matěj."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kami Kami | Web | 27. ledna 2014 v 19:21 | Reagovat

Krasa krasa krasa a este raz krasa rýchlo poktracuj

2 stories69 stories69 | Web | 27. ledna 2014 v 19:38 | Reagovat

Děkuju :) Další bude nejpozději zíra, myslím :D

3 girl-of-darkness girl-of-darkness | 28. ledna 2014 v 18:17 | Reagovat

Nádhera... Nevím co říct píšeš úžasně. Nemohla jsem od tvých příběhů odtrhnout oči :))

4 Katherine Katherine | Web | 29. ledna 2014 v 16:40 | Reagovat

Skvelé. Teším sa na pokračovanie

5 stories69 stories69 | Web | 29. ledna 2014 v 20:30 | Reagovat

děkuju :) zítra snad bude :)

6 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 31. ledna 2014 v 21:12 | Reagovat

Díkybohu. Marek je příšerné jméno :-D Ale mně osobně se nelíbí ani jedno z nich.
Ano, o přímé řeči jsem se zmiňovala a já vím, že občas ti může připadat, že na novém odstavci to vypadá divně, ale kdybys chtěla začít, zvykneš si, věř mi. Také tam máš pár nesmyslných překlepů, ale to se dá snadno opravit.
Jinak, čekala jsem trochu složitější a i hlubší lásku, ale to vlastně s psaním nesouvisí. Čitě ze spisovatelského hlediska se mi tvá povídka moc a moc líbí, ale mohla by být i zajímavější. Každopádně, piš, piš, piš a nepřestávej prosím!

7 stories69 stories69 | Web | 31. ledna 2014 v 21:58 | Reagovat

snažila jsem se všechny překlepy najít a opravit, ale asi to projdu ještě jednou :) děkuju za upozornění :) Jak myslíš konkrétně hlubší a složitější lásku?

8 Janelle Janelle | Web | 2. února 2014 v 21:39 | Reagovat

Sú sladkí :D
A teda Matej je lepšie meno ako Marek :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama