Příběh čarodějky -část 6.

31. ledna 2014 v 16:59 | Nicole |  Příběh čarodějky
Radost, ale zároveň naštvanost. To je přesně to, co jsem cítila. On by prostě nemohl unést, kdybych hned napoprvé jeho jméno uhodla. Zároveň jsem však byla ráda, že je to Matěj, protože se mi toto jméno moc líbilo a v neposlední řadě bych měla přiznat, že mi tohle jeho chování přijde někde v hloubi duše docela roztomilé.
Zůstala jsem tedy stát na schůdku od dveří s otevřenou pusou a tiše na něj zírala, jak pohodovou, pomalou chůzí odchází. Nemínila jsem s ním o tom mluvit, prostě jsem to začala brát jako legraci, můj úsměv doprovodilo nepatrné zakroucení hlavou a mé oči sledovaly jeho tělo jak mizí ve tmě. Otočila jsem se, odemkla si dveře a dole na chodbě jsem se snažila podle hlasů rozpoznat, jestli máma není doma. Vypadalo to, že ne, přesto jsem však schody nahoru vycházela po špičkách. teprve nahoře jsem si mohla oddychnout. S úlevou jsem zjistila, že je byt prázdný. A to mi dávalo skvělou příležitost vydat se opět nepozorovaně na půdu a zapůjčit si další rekvizity. Vlastně jsem si to tam chtěla v té skříni trochu protřídit a hlavně si přinést křišťálovou kouli, ta mě totiž zajímala ze všeho nejvíce. Četla jsem o věštění z ní celou knížku a musím říct, že se nemůžu dočkat až to vyzkouším. Jediným problémem by mohlo být, že se má vytvořit příjemná tmavá atmosféra, zapálit svíčky a mít absolutní klid. To si dokážu představit jen na půdě, ale tam mám přeci jen trochu omezený přístup. Odložila jsem si tedy věci u sebe v pokoji, a doběhla jsem i s mým deníkem čarodějky až k žebříku, který vedl do oné slavné místnosti. Všechno šlo jako po másle. Vylezla jsem nahoru, otevřela půdu a za pár sekund jsem už stála před velkou zažloutlou skříní. Už jsem si představovala, jak sahám na horní polci pro rudou krabičku s čirou křemennou koulí a rychle jsem sahla po otáčecí klice. Chvilku jsem s tím lomcovala, klikou nešlo vůbec pohnout. Bylo to jasné, někdo skříň zamknul. Nemohla jsem tomu uvěřit. Kdo to mohl udělat a kam dal klíč?
Podívala jsem se na truhlu pod střešním okýnkem. Chvilku jsem váhala, zda má vůbec cenu to zkoušet, pak jsem se však rozhodla, že za pokus nic nedám a šla jsem se ji pokusit otevřít. Věděla jsem však už předem, jak to dopadne, vždyť v té truhle také chyběl klíč, který byl vždy v zámku. Mé tušení bylo správné. Tyto dva kusy nábytku v sobě držely část mého života, to, co mě bavilo, a nechtěly mi nic z toho propůjčit. Posadila jsem se smutně ke stolku a zabořila obličej do dlaní. Udělala jsem chybu, že jsem si nepřinesla z půdy víc věcí, teď mi zbyla jen ta trocha v nočním stolku. Seděla jsem takhle asi čtvrt hodiny a pořád dokola jsem přemýšlela, kdo půdu zamkl a z jakého důvodu. Vlastně mi to bylo i docela jasné, byla jsem přesvědčená, že to udělala máma, když získala podezdření, že se o tyhle věci zajímám. Ale důvod mě žádný nenapadal. Proč by jí to mělo vadit?
Bývala bych tam seděla ještě minimálně dvakrát tak dlouho, ale ozval se zvuk otvírání domovních dveří a já musela půdu rychle opustit. Docela mě zajímalo, jak se bude teď máma chovat a tvářit. Slezla jsem tedy opět dolů po žebříku a vydala se mámě naproti. Stejně zatím vždy takhle večer potřebovala pomoct s nákupem. Sešla jsem schody a nechtěně jsem s hlasitým "Ahoj!" úplně vrazila na dolní chodbu, až se mě mamka lekla. Pak se samozřejmě dal omluvit její podivný výraz ve tváři, který jsem ani nedokázala popsat. Byla to směsice vyděšení, nervozity a předstírání. Raději jsem se přestala pokoušet vyčítat cosi z její tváře, popadla jsem dvě tašky a vydala jsem se opět nahoru.
S mámou jsem strávila vlastně skoro celý večer. Pomáhala jsem jí s večeří, pak jsme jedli a nakonec jsme se až do jedenácti dívaly spolu na film. Zezačátku mi přišla taková zvláštní, jako by si mě stále prohlížela. Stejně, jako jsem zírala jí na ni. Potom se však zase všechno vrátilo do normálu, ale já jsem byla stále plná ne moc pozitivních myšlenek.
Když skončil film, šla jsem se umýt a rovnou jsem si to z koupelny namířila do čistě povlečené postele. Kdyby se tento den nestalo to, co se stalo, asi bych si ještě do půlnoci četla s baterkou pod peřinou můj Deník čarodějky, ale nějak jsem teď neměla náladu. Možná bych ani neusla, nebýt esemesky od Matěje. Jakmile jsem totiž zhasla světlo, zazvonil mi mobil u ucha. Otevřela jsem zprávu, tím jsem osvítila polovinu pokoje, a rychle jsem si přečetla:
"Dobrou noc a sladké sny, Tvůj Matěj :)" A pak jsem si to přečetla znovu, pomaleji a potom ještě asi třikrát. Ihned jsem našla ve volbách možnost odpovědět a odepsla jsem mu: "I Tobě, Tvoje Nikol :)" Hned mi bylo lépe a na čarování jsem ten večer už ani nepomyslela.

Nastala neděle. Pomalu jsem otevřela zalepené oči a pohlédla jsem na budík. bylo půl desáté dopoledne a já ještě spala. To u mě vůbec nebylo obvyklé. Zrak jsem obrátila na úplně zasněžené okno. Přes tu vrstvu sněhu sem ani nemělo šanci prostoupit dostatek světla, které by mě probudilo. Vstala jsem a krátce jsem otevřela ono okno, abych se pořádně probrala a začlo mi to myslet. Zafungovalo to. Uvědomila jsem si totiž, že pokud bylo tak pozdě a já ještě spala, nejspíš nebude nikdo doma. Nejprve jsem v tom ani neviděla žádnou výhodu, všechno na půdě bylo stejně zamčené. Měla jsem takový pocit, že to vzdám. Našla jsem si už přece něco jiného, co mě naplňovalo -kluka, lásku. Ale na druhou stranu jsem si také musela být vědoma toho, že jsme se zatím znali jen pár dní a vůbec se nedalo předpovídat, jak dlouho nám to vydrží a jestli z toho bude něco vážného. Mlčky jsem šla do kuchyně, abych si připravila nějakou dobrou snídani. Sotva jsem překročila práh, přivalila se další vlna myšlenek do mé hlavy.
"Ale dalo by se to předpovídat!" řekla jsem z ničeho nic nahlas a vybavila jsem si všechny možnosti předpovídání budoucnosti. Už jsem si představovala, jak věštím z křišťálové koule, jak se mi v hlavě zjevují obrazy nás dvou. Mne a Matěje. Nejradši bych v tomto snění zůstala, ale na připravování jídla bylo třeba se soustředit. už se mi párkrát stalo, že jsem si osolila čaj.
Došlo mi, že čarování se prostě jan tak vzdát nedokážu, musím bojovat a vytrvat!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 31. ledna 2014 v 21:18 | Reagovat

Tato kapitola byla nejspíš nejzajímavější z toho, co jsi zatím napsala (tedy, co jsem od tebe četla). Vážně, moc mě bavila. Ale docela by mě zajímalo, na jaký film se vlastně dívaly.
A ještě něco-netýká se to sice této kapitoly, ale zapomněla jsem na to. Je řeč a přímé řeči. Já s tebou nesouhlasím. Naopak si myslím, že dialogy jsou jedním ze stavebních kamenů  příběhu. Ano, někdo jich používá nadmíru (já), někdo zase méně, ale nemělo by se to přehánět. Ani jeden extrém nevypadá dobře. Pravda je, že já mám opačný problém, než ty, vážně to extremizuji, ale vážně bych v tvých příbězích nějaké důležité uvítala, nejen doplňky, jak jsi to nazvala...Ale to je jen můj názor, nemusíš se jím vůbec řídit...

2 Katherine Katherine | Web | 31. ledna 2014 v 21:37 | Reagovat

Úžasná kapitola. Páči sa mi to stále viac

3 stories69 stories69 | Web | 31. ledna 2014 v 21:54 | Reagovat

děkuju vám :) ste super čtenáři :D Docela jsem nad tím přemýšlela a asi se s tou přímou řečí pokusím něco udělat. nevím jestli teď, možná až v dalším příběhu, ale asi máš v tomhle pravdu :D

4 stories69 stories69 | Web | 31. ledna 2014 v 22:01 | Reagovat

Plánuji psát příběh, který nebude vyprávět hlavní postava :) myslím, že tam bude stoprocentně mnohem více dialogů a přímé řeči :D

5 Kesie-chan Kesie-chan | 1. února 2014 v 14:41 | Reagovat

Mmmmm, asi si na to udělám čas a taky ti to zkomentuju, ale teď bohužel :D jinak N. Experiment čeká..... :D

6 Janelle Janelle | Web | 2. února 2014 v 21:44 | Reagovat

Konečne sme sa dozvedeli meno tej čarodejky :D Ale podľa mňa by si nemala veštiť budúcnosť ... môže ju tam prekvapiť pár nepríjemných vecí :D

7 Janelle Janelle | Web | 3. února 2014 v 11:23 | Reagovat

Ďakujeme inak za pochvalné slová k WS II. :D
Dúfam, že sa ti bude príbeh páčiť aj ďalej :D

8 Vipiernie Swamp Vipiernie Swamp | E-mail | Web | 7. února 2014 v 14:23 | Reagovat

Úžasný příběh

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama