Příběh čarodějky -část 7.

12. února 2014 v 16:49 | Nicole |  Příběh čarodějky
Krátce po snídani mi opět zazvonil mobil. Ani jsem nečekala, že mi bude psát někdo jiný, než Matěj. Ve zprávě od něj stálo, že se dnes bohužel nemůžeme sejít, jelikož má hodně učení a odpoledne s rodinou jede do Prahy a bude nakupovat dárky. Ptal se také, co bych si přála od něj k Vánocům. Musím se přiznat, že jsem teprve v tuto chvíli doopravdy zaregistrovala, že se Vánoce neúprosně blíží. Byla neděle 15. prosince. Neměli jsme doma ani adventní věnec. Tento svátek mi připomínala jen městská výzdoba. Dárky jsem však měla nakoupené už v listopadu, s kamarádkou jsme šly nakupovat schválně už takhle brzy, aby jsme pak nemusely schánět dárky narychlo. Sedla jsem si na postel a znovu se zadívala do malého displeje. "Co bych měla koupit matějovi?" ptala jsem se pořád dokola sama sebe a nezabývala jsem se tím, co mu odpovím na jeho dotaz, co bych chtěla já. Odpověď jsem už měla vymyšlenou: "Tak si to v Praze užij :) K Vánocům bych chtěla tu básničku, minimálně sto veršů! :D" Nacvakala jsem tyto věty do mobilu a zmáčkla jsem tlačítko odeslat.
Toto dopoledne jsem přestala myslet na cokoliv jiného. Do hlavy mi naskočily Vánoce a nechtěly pryč. Rozhodla jsem se tedy zabalit již nakoupené dárky, dokud naši nejsou doma. Vysunula jsem spodní šuplík mého stolu. Byl velmi prostorný, takže se mi tam všechny věci krásně vešly. Sedla jsem si na zem do tureckého sedu a jednu věc po druhé jsem pomalu vyndavala. pro mámu jsem měla knížku s recepty na originální vánoční cukroví. Mamka vždycky ráda pekla, ale často jí na to nezbýval čas. Tátovi jsem koupila kávu, tu pije denně. Měla jsem tam samozřejmě ještě dárky pro babičku, dědu, tetu a ostatní členy rodiny, ale už po prvních dvou vyndaných předmětech jsem si uvědomila, že nemám do čeho dárky zabalit.
Stoupla jsem si tedy a vydala jsem se do komory. Tam je uschovaná všechna výzdoba, kterou stejně nepoužíváme, ale mimo jiné také mašle, stuhy a balicí papíry. Vešla jsem do této malé místnosti, rozsvítila jsem a rozhlédla jsem se kolem. Bylo tu vážně plno věcí, nedalo se tu pomalu asni projít po podlaze. To, co jsem hledala jsem objevila vcelku rychle, jen jsem potřebovala odstranit pár věcí, abych se k tomu vůbec dostala. "To nemáme dole sklep?" nadávala jsem vduchu, když jsem omylem shodila z poličky středně velkou krabičku. Při dopadu na staré oblečení na židli v ní cosi zacinkalo. "To musí být mámy starý zvonek, kterým vždy oznamovala příchod Ježíška!" vzpomněla jsem si na dobu, kdy jsem na něj ještě věřila a toužila jsem ten zvonek spatřit. Teď však místo této touhy byl důvodem k otevření krabičky a nahlédnutí dovnitř spíš strach, jestli se předmět uvnitř nerozbil. Po pár sekundách jsem si mohla oddychnout. Skleněný zvonek byl stále vcelku a byl opravdu krásný. Štěstí že tam bylo to oblečení a krabice byla vycpaná bublinkama. Abych si zvoneček lépe prohlédla, vyndala jsem ho ven a začala ho blíže zkoumat. Teprve když jsem ho chtěla vrátit zpět, všimla jsem si, že to nebyla jediná věc v krabičce. Na dně pokrytém látkou se totiž v hromadě bublinek objevil ještě malý průsvitný pytlíček s dvěma zrezlými klíči. Srdce mi začlo bušit jako splašené. Nečekala jsem, že je najdu tak brzo a ještě k tomu náhodou. Ale je pravda, že mamka byla chytrá. mezi vánoční výzdobou, které se už roky nikdo nedotkl bych je vážně nehledala. Ani jsem nezapochybovala o tom, že jsou to správné klíče a vyběhla jsem z komory. Dveře od této místnosti byly hned vedle žebříku od půdy. Tato část bytu byla vskutku málo navštěvovaná.
Srdce se mi ještě nesklidnilo a já už stála na půdě. Předemnou velká skříň, vedle truhla. Obojí bylo stále pevně zamčené. Otevřela jsem sevřenou dlaň a do každé ruky jsem si chytla jeden klíč. Pečlivě jsem je porovnala a usoudila jsem, že ten větší hnědý bude od truhly, ten menší kovový jsem šla ihned zastrčit do klíčové dirky od skříně.
Za půl minuty už jsem musela skákat radostí. Opět mi byly k dispozici všechny čarodějnické pomůcky.

Na půdě jsem si tehdy pro jistotu vzala několik nejzajímavějších věcí a předmětů, kterým jsem se chtěla v nejbližší době věnovat. Ze žebříku jsem slezla právě včas, když jsem uslyšela přicházet mámu z práce. Stihla jsem si i vzít balící papíry z komory, zhasnout, zavřít a zalézt si zpět do svého pokoje, kde jsem všechny tyto věci pečlivě ukryla.

"Ahoj!" pozdravila máma hlasitě a nečekala na mou odpověď. Ihned mě požádala, abych jí šla pomoct s obědem. Sice se mi moc nechtělo, všem vám je asi jasné, co jsem chtěla dělat, ale souhlasně jsem na ni přikývla, když procházela kolem mého pokoje. Než jsem se odebrala do kuchyně, ještě jsem si zkontrolovala mobil a samozřejmě už mi Matěj odepsal:
"Basnicka je uz hotova, ale sto versu tedy nema :D Asi ti budu muset jeste neco prikoupit... :D Matej." Pousmála jsem se nad jeho zprávou. Na báseň od svého kluka jsem se nesmírně těšila, ještě mi nikdy žádný kluk romantickou básničku nenapsal.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Janelle Janelle | Web | 13. února 2014 v 22:28 | Reagovat

Chápem, že nemáš čas, ja som tiež zaneprázdnená v poslednj dobe a určite neber blog ako povinnosť :)
Ale nehnevaj sa na nás ak ti píšeme aby si pridala ďalšiu časť, to len dokazuje, že nás baví čítať tento príbeh :)
Inak sa mi páči ako si zapojila nájdenie kľúčov :D Bolo to milé a nenásilné ...
docela by ma zaujímal príbeh tvojej nešťastnej lásky/zamilovanosti ale to si asi chceš nechať pre seba? :D

2 stories69 stories69 | Web | 14. února 2014 v 15:13 | Reagovat

[1]: Ahoj :) rozhodně mě těší, když chcete další část, vždy z toho mám radost :D já to říkám jen dopředu :D ten příběh je docela dlouhý :D nicméně ráda bych se z toho tak trochu vypovídala. Myslíš to tak, že bych měla napsat článek, nebo chceš jen abych ti stručně řekla co se dělo? :D jinak moc děkuju :)

3 Kami Kami | 14. února 2014 v 19:31 | Reagovat

krasa tesim sa na dalsiu cast .

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 14. února 2014 v 22:53 | Reagovat

No, musím uznat, že tato kapitola se ti skutečně povedla. Jde vidět, že pro tebe psaní moc znamená a není ti lhostejné, protože se zlepšuješ. a to mílovými kroky.
Vážně, moc se mi líbí, jak krásně do sebe všechno zapadá. Na rozdíl od ostatních kapitol na této nevidím sebemenší chybu. Opravdu se ti povedlo spojit romantiku s nalezením těch klíčů, jak bylo řečeno. Takže nezbývá než mi říct- jen tak dál! mile jsi mě překvapila.
P.S.: Omlouvám se, že jsem na tvém blogu tak dlouho nebyla, neměla jsem moc času.

5 stories69 stories69 | Web | 15. února 2014 v 8:16 | Reagovat

Děkuju moc :) psaní pro mě opravdu hodně znamená :) P.S. To nevadí, já také poslední dobou nemám moc čas.

6 Janelle Janelle | Web | 15. února 2014 v 22:34 | Reagovat

[2]: myslím, že článok by bol super ale ak sa nato necítiš tak mi postačí aj krátke info :)
Som rada, že sa playlist páčil :)

7 Emm Emm | Web | 19. února 2014 v 12:11 | Reagovat

Moc hezky napsané, takže jsem zvědavá na pokračování. :)

A ke komentáři č. 5, naprosto to chápu, já taky psaním žiji, i když na to minulý rok bohužel nebylo moc času, takže možná kvůli tomu, že bez psaní nemůžu být, se to teď snažím dohnat. :)

8 stories69 stories69 | Web | 19. února 2014 v 14:44 | Reagovat

Děkuju :) Já mám poslední dobou strašně učení a ještě k tomu se docela dost trápím. Možná napíšu i nějaký článek o mé nešťastné lásce :D jen co budu mít čas, pustím se do psaní :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama