Příběh čarodějky -část 8.

23. února 2014 v 12:39 | Nicole |  Příběh čarodějky
Seděla jsem s podepřenou hlavou v kuchyni u stolu a pomalu jsem vidličkou napichovala těstoviny. Ačkoliv byl prosinec, slunce svítilo tak, že se množství sněhu v ulicích se zmenšilo nejméně na polovinu a že mě jeho zář a svit opět donutily jen tak nepřítomně zírat z okna, v mysli si přehrávat očekávanou budoucnost a hledat odpovědi na své otázky. Ono to vážně bez věštění jde docela špatně, uvědomila jsem si. Začínala mě i znepokojovat představa, že nevím, co se stane zítra, jak dopadne můj další pokus, jak bude pokračovat můj vztah s Matějem, co mu dám k Vánocům... Bylo zkrátka tolik otázek, na které jsem chtěla znát odpověď a už mě nebavilo jen tak hádat. Nicméně jsem věděla, že tyhle pocity nejsou zrovna správné, že bych neměla takto smýšlet. Dokonce jsem začínala mít i výčitky svědomí. To, že byly ty klíče schované, nejspíš mělo svůj důvod...
Moje myšlenky mě začínaly v hlavě hrozně tížit a já se rozhodla, že musím na chvilku na vzduch. Naházela jsem do sebe zbytek oběda a šla jsem se obléct. O pár minut později jsem již seděla u stolu na zahradě a rozmýšlela jsem se, do jaké činnosti se pustím. Předemnou stál poměrně vysoký sloupec knih, které jsem popadla cestou sem. Začala jsem se jimi probírat. Poté, co jsem většinu z nich odložila na stranu, zbyla mi v ruce jen povinná četba a Deník čarodějky. Bylo to pro mě vážně docela těžké, nevím jestli to chápete. Stále jsem se musela rozhodovat mezi realitou a něčím, co mě šíleně zajímalo, lákalo a čím jsem začínala být posedlá. Nechápu, jak jsem si za tak krátkou dobu dokázala k čarování vybudovat takový vztah. Kdybych neměla Matěje, asi bych tyhle pochybnosti vůbec neměla, bezhlavě bych vtrhla do jiného světa, nechtěla bych pryč a nejspíš by se, včetně mě, hodně věcí změnilo.
Po chvíli přemýšlení jsem došla k závěru. Rozhodla jsem, že reálný svět nebudu opouštět. Žádné velké věštění, žádná případná kouzla, žádné lektvary, kotlíky, dýky, hůlky, už vůbec ne vyvolávání duchů nebo tak. Zkrátka budu čarovat jen tak, aby to bylo užitečné pro realitu, ale zas tak moc to do ní nezasahovalo. Tím jsem také přišla na to, co bych mohla dělat. Skočila jsem si zpět domů pro kyvadlo a pro jednu novou příručku, kterou jsem dnes dopoledne také objevila na půdě. Vzadu totiž byly takové šablonky, nebo jak tomu říct. Zkrátka půlkruhy s práznýma políčkama, říkali tomu "Diagnostické tabulky". Tam jste mohli vepsat několik možností, nechat kmitat kyvadlo a nad kterou možnosti jsou jeho vibrace nejsilnější, ta je správná. Může vám to pomoci se správně rozhodnout.
Když jsem se znovu usadila ke stolu na terase, vepsala jsem do políček slabě tužkou názvy věcí, které bych mohla dát Matějovi k Vánocům. Na výběr bylo: Také básničku a nějakou drobnost k tomu, nějakého roztomilého plyšáka, košili (moc se mi líbili kluci v košilích), CD s jeho oblíbenou kapelou, něco sladkého, a nebo nějakou osobní věc. Knihu jsem odložila a novou pomůcku, která byla v příloze jsem položila před sebe na dřevěnou desku. Narovnala jsem se a uchopila jsem kyvadlo. Natáhla jsem ruku před sebe, zavřela jsem oči a nechala jsem ho jen tak vyset nad popsaným půlkruhem. Až teď, když jsem měla zavřené oči, jsem začala vnímat další sluneční paprsky, které mi ohřívaly tvář a mimo jiné také slabý vítr. Podívala jsem se na kyvadlo, které se v proudění vzduchu zatím jen mírně třáslo. Nechtělo se mi opět opouštět tohle příjemné prostředí, tak jsem si řekla, že vítr zas tak moc s kyvadlem nehýbá a rozhodla jsem se tím nezabývat. Opět jsem sklopila oční víčka a za pár vteřin mi vítr poměrně silně pročísl vlasy a pohladil nos. Samozřejmě jsem cítila, jak se předmět na provázku zhoupnul doprava a zpět.
"Takhle by to nešlo." řekla jsem nahlas podrážděně a bylo mi jasné, že pokračovat budu muset někde jinde. Posbírala jsem si tedy všechny svoje věci a odebrala jsem se zpět domů. Zanedlouho jsem zjistila, že jsem doma opět sama a tak jsem už měla vybrané místo pro další věštění -půdu. Byl tam klid a slunce tam také přes jedno okno svítilo.
Usadila jsem se tedy na starou rozlámanou židli a vše, s čím jsem chtěla pracovat, jsem pěkně rozložila na rozviklaný stůl. Na půdě se mi čím dál, tím více líbilo a cítila jsem se tam příjemně. Zde vůbec nebyl problém soustředit se na věc. Zavřela jsem oči a usilově jsem myslela na Matěje. Stále jsem si dokola procházela tu chvíli, jak si budeme předávat dárky k Vánocům. Jak mi bude číst svou báseň, kterou mi napsal a já mu dám na oplátku to, co mi poradí kyvadlo. Otevřela jsem oči, kyvadlo jsme nastavila přímo nad první políčko a zrak jsem upřela na optalloyovou špičku. Srdce mi při pomyšlení na Matěje opět zrychleně tlouklo a i moje ruka se začala mírnou nedočkavostí třást. Pak se kyvadlo konečně rozkmitalo, ale docela slabě. Měla jsem pocit, že jen dky tomu, jak se mi třásla ruka. Posunula jsem ruku nad pole číslo dva a chvíli jsem v plném soustředění vyčkávala. Kyvadlo se po mírném chvění začalo dokonce mírně pohupovat ze strany na stranu, ale stále jen nad tímto políčkem. "Takže možnost číslo jedna si mphu rovnou vyškrtnout!" zaradovala jsem se. Nijak se mi nelíbila představa, že bych se marně snažila napsat nějakou dobrou báseň.
Tímto způsoem jsem i nadále pokračovala a když jsem si už myslela, že plyšák bezkonkurenčně vyhrál, překvapilo mě, co se stalo u posledního políčka. Kyvadlo se téměř ihned rozkroužilo nad řádkem písmen, která značila nějakou osobní věc.
"Osobní věc?! A jakou?!" No, kyvadlo mi to tedy rozhodně moc neulehčilo, spíš naopak. Věděla jsem, že by byl můj kluk rád třeba za kus oblečení, ale bylo mi jasné, že tričko nebude zrovna to, po čem touží. Zkrátka na oblečení mi přišlo ještě moc brzo. Uvažovala jsem docela dlouho. Žádný talisman pro štěstí jsem kupodivu neměla, nějakého starého plyšáka by mi bylo také hloupé mu dávat. Proč jsem to tam vůbec psala?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 krabiceplnapribehu krabiceplnapribehu | Web | 23. února 2014 v 15:53 | Reagovat

Tak jsem se od začátku dočetl až sem a mohu říci jen to, že mě ten příběh opravdu baví :) píšeš moc dobře! :D Nemůžu se dočkat další kapitolky :)

2 Katarína Katarína | Web | 23. února 2014 v 20:46 | Reagovat

Nádherná část! Povídku jsem si přečetla od začátku a těším se na další! Povídky o čarodějkách mám ráda :D

3 stories69 stories69 | Web | 25. února 2014 v 18:35 | Reagovat

Děkuju vám moc :)

4 Janelle Janelle | Web | 27. února 2014 v 11:30 | Reagovat

Som zvedavá čo mu dá :D Možno kyvadlo? :D Alebo nás prekvapíš niečím iným?
K tým pesničkám - ono niesu tam všetky preto že sú zlé, to Walks Like Rihanna aj ja celkom mám rada ale prvýkrát keď som to počula tak mi napadlo, že to je čo za blud :D
No a aký druh tanca tancuješ? :D

5 Janelle Janelle | Web | 1. března 2014 v 9:36 | Reagovat

úú závidím ti, že vieš tie všetky tance :D ja som v tancovaní drevo :D

6 Janelle Janelle | Web | 2. března 2014 v 8:09 | Reagovat

aj my sme ju mali na franine :D narozdiel od teba ju neviem naspamäť :D ale chcela by som, strašne krásna pieseň to je :D

7 pisanie-mozna pisanie-mozna | 3. března 2014 v 9:59 | Reagovat

to je božííí!!!!

8 Janelle Janelle | Web | 9. března 2014 v 23:59 | Reagovat

čo vravíš na to CD? :D

9 Janelle Janelle | Web | 19. března 2014 v 20:16 | Reagovat

Aloha babe :D ako žiješ?

10 ebb ebb | E-mail | Web | 19. dubna 2014 v 19:48 | Reagovat

beautiful

11 Lexi & April Lexi & April | Web | 9. března 2015 v 21:14 | Reagovat

Ahoj, len by sme ťa rady informovali, že sme späť na blogu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama